Bad Kissingen

 Bad Kissingen, 25. - 29. 3. 2018

Němčina nepatří mezi úplně nejoblíbenější jazyky, ale i přesto se najdou tací lidé, kteří se ji rozhodnou studovat. A není jich zrovna málo, jak jsme po příjezdu do vzdělávacího střediska Heiligenhofu zjistili. Ale asi bych měla začít hezky od začátku.

Když za námi o hodině paní profesorka přišla s nabídkou pětidenního zájezdu do Německa, jehož náplní jsou převážně přednášky, jak jinak než v němčině, tak zájem nebyl úplně přehnaný, jak si jistě dokážete představit. Po nějakém tom pošťuchování se šest nebojácných třeťaček a dva odvážní maturanti uvolili a naše delegace byla na světě. Slovo dalo slovo a v neděli 25. března v 7:36 už jsme seděli v prvním z mnoha vlaků směr Bad Kissingen. Ten den jsme stihli i krátkou procházku po Bambergu, kde jsme viděli krásnou starou radnici. Na nádraží lázeňského města Bad Kissingen na nás čekal usměvavý správce střediska Heiligenhofu, který nám odvezl zavazadla, a nás čekala dvacetiminutová procházka do místa pobytu.

Po ubytování a večeři jsme byli přivítáni a museli jsme se představit ostatním studentům z Maďarska, Rumunska a Běloruska i Německa. Udivilo mne, kolik lidí se zabývá germanistikou. Poté nám studenti studující v Německu vyprávěli o svých zkušenostech ze studia v cizí zemi. Bylo to velice zajímavé, avšak po celodenní cestě také únavné.

Následující tři dny byly na programu přednášky na téma politika, evropská krize a mezinárodní vztahy, spoustu z nich bylo krásně zpracováno a na některé dlouho nezapomeneme. Přednášejících byli z českých i německých univerzit, což nám poskytlo možnost učit se od nejlepších. Nabídnut nám byl i dobrovolný doprovodný program. Zašli jsme na koncert místního lázeňského orchestru, po kterém následovala procházka večerním městem. Poslední večer nám také německý sbor zazpíval tradiční písně, zatancoval a zahrál na rozloučenou.

Poslední den nás čekala dlouhá cesta domů, ale vůbec jsme nechtěli Německo opustit. Cestou zpět jsme se na dvě hodiny stavili i v Norimberku, kde se v tu dobu konaly velikonoční trhy. Pohladili jsme si kroužek pro štěstí na Schöner Brunnen (Krásná kašna), vylezli na hradby původního města a vyfotili se se sochou Dürerova zajíce.

Na hlavním nádraží se s námi paní profesorka rozloučila a věnovala nám malý talisman, který nám bude výlet připomínat.

I přes počáteční obavy, které nás sužovaly, se všechno vydařilo na výbornou. Bylo skvělé němčinu poznat v jejím přirozeném prostředí, nejenom ze školních lavic. Všem nám to rozšířilo obzory a odvezli jsme si jen samé dobré vzpomínky.


Karolína B.